Tak ALL THAT REMAINS se nám, zdá se, nadobro usídlili v bezpečí standardního „metalu pro mladé“ a jestliže se v případě velice povedené předchozí desky „The Fall of Ideals“ z roku 2006 dalo hovořit jako o svěžím vánku, tak novinka je spíše jen takovým pšouknutím do prázdna. Amíci si sice i nadále jedou ten svůj moderně kovový kolovrátek plný chytlavých refrénů, leč tentokráte střílejí dost od boku a především slepými. Zatímco před necelými třemi lety se svými povedenými melodickými linkami a líbivými kytarovými riffy nezřídka trefovali do černého a navzdory neoddiskutovatelné povrchnosti jejich hudby byl její opakovaný a dlouhodobější poslech příjemnou záležitostí, tak novinka si v tomto směru žádné ambice klást nemůže. A přitom je formálně všechno v naprostém pořádku. Skvělý zvuk, opět solidní a líbivé motivy, lehce zapamatovatelné refrény, ale problém je v tom, že všechno je to teď o poznání prázdnější, nezáživnější a tak nějak celkově odbytější. ALL THAT REMAINS prostě vsadili na naprostou jistotu, a i když jsou i nadále schopni dokazovat solidní hitový potenciál („Two Weeks“), opravdu silných momentů je na desce jako šafránů a navíc se tentokráte až pohříchu často překračuje hranice mezi zkousnutelnou podbízivostí a kýčem. Situaci tak nezachrání ani vcelku povedená předělávka NEVERMORE „Believe In Nothing“ , jež uzavírá nahrávku, kterou jsem si během psaní těchto řádků s největší pravděpodobností pustil naposled.